Co vám personalisté neřeknou

Při své každodenní práci personalisty mě napadá spousta myšlenek, u kterých si říkám: „Kdyby toto lidi věděli, žilo by se jim mnohem líp.“ A tak jsem se rozhodla sdílet s vámi tyto myšlenky. Tentokrát 3 pro ty z vás, kteří hledají práci 🙂

1. NEHODNOŤTE FIRMU JEN PODLE PERSONALISTY

„Paní Koláčková, se mnou ta práce naprosto rezonuje. Moc se těším na lidi ve firmě, protože to je přesně to, co hledám. Očekávám totiž, že jste na stejné vlně.“

Tuto situaci jsem zažila už před 8 lety, kdy jsem se svým zaměstnavatelem nerezonovala. Uvědomila jsem si, že kandidáti, kterým jsem na pohovoru „seděla“, logicky předpokládali, že stejně se budou cítit i se všemi ostatními kolegy ve firmě. Ale v realitě to tak nebylo – jenom si vytvořili falešná očekávání.

A to byl moment, který mě přiměl k tomu vybírat si, s kým chci spolupracovat. Kde můžu být autentická a současně být vzorkem lidí ve firmě.

Ano, můžete namítat, že sice platí „vrána k vráně sedá“ a často to tak zaokrouhleně bývá. Ve firmách jsou určité hodnoty se kterými většina zaměstnanců rezonuje. Má to ale jeden háček – většina nejsou všichni. A soudit firmu podle jednoho člověka (což není statistický vzorek!) může být slepou zavádějící cestou.

Jak z toho ven? Vnímejte u pohovoru personalistu, manažera, všímejte si recepční, návštěv i jiných zaměstnanců, které potkáte. Požádejte, abyste mohli vidět pracoviště a odpovědět si, jestli vás to přitahuje anebo vám něco říká „tady NE“, i když rozum tvrdí, že byste tu práci měli vzít.

2. KDYŽ NĚKOHO MOC CHCETE, HROZÍ, ŽE HO TOTÁLNĚ ODRADÍTE

Zažili jste někdy ten pocit, že vás někdo moc chtěl a tlačil na pilu? A je jedno, jestli je to nápadník, kamarádka na kafe, prodavačka v obchodě nebo jakýkoliv obchodník. Pokud ano, asi mi dáte zapravdu, že vám to (při určité míře) nebylo komfortní a hledali jste způsob, jak z toho vybruslit.

Jednoduše to budí nedůvěru a možná i pocit, že vás druhá strana nutně potřebuje, a vy budete jen „kořist“. Zajímá se hlavně o svoje zájmy a ne o vás, tlačí  vás do kouta a něco vám „vnucuje“.

Jakou to má souvislost s hledáním práce nebo naopak zaměstnavatele? Pokud máte o nějakou práci zájem, zvažte, kde je zdravá míra vaší aktivity. Je super poděkovat za pohovor, za týden zavolat, jestli je něco nového, ale rozhodně ne se každý den ozývat, pokládat milion dotazů, posílat informace, na které se vás nikdo neptal apod. Pokud to děláte, tak šance, že zaměstnavatele odradíte, je více než velká.

Totéž platí i u zaměstnavatele. Pokud začnete na potenciálního zaměstnance tlačit, přeplácet ho, nabízet mu nové a nové benefity jenom abyste ho získali, může to na něj působit tak, že se podbízíte, doprošujete se a přestane si vás vážit. 

Prostě platí

VŠEHO S MÍROU! NECHTE DRUHOU STRANU DÝCHAT – SVOBODNĚ SE ROZHODNOUT.

3. JE TAK TĚŽKÉ A SOUČASNĚ TAK DŮLEŽITÉ VĚŘIT

Před pár dny k mému klientovi nastoupila paní ve středním věku. Doporučila do firmy svého manžela, se kterým jsem dnes měla pohovor. V přátelském hovoru mi prozradil, že jeho žena je pořád na trní, protože u mého klienta:

• je fakt fajn atmosféra,
• kolegové se zajímají, jestli něco nepotřebuje a chválí ji za její progress,
• to, co se dozvěděla z mého autentického inzerátu naprosto rezonuje s realitou,..

Není se čemu divit. U předešlého zaměstnavatele ji po 3 týdnech vyhodili bez jakéhokoliv odůvodnění. Ráno ji řekli, ať se sbalí a druhý den nemusí chodit.

Každý z nás od života dostáváme lekce, které nejsou příjemné. Vede to k tomu, že když

• jde něco hladce, hned čekáme, že jsme někde něco přehlídli,
• dostaneme pochvalu, čekáme, co tím kdo sleduje,
• se nám něco povede, čekáme, z které strany přijde facka,
• něco dostaneme „zdarma“, čekáme, kolik nás to bude stát apod.

Není snadné překonat svoje zkušenost i VĚŘIT, že všechny lekce mají svůj význam. Henry Ford kdysi řekl:

„Není hanbou neúspěch, ale strach z neúspěchu.“

Vím, že může být obtížné změnit myšlení a zažité vzorce, ale je to možná jediná cesta nenechat se ovládat strachem, nebo?

Těším se na Vaše podněty anebo příště u dalšího článku.