„Tentokrát už si nastavím svoje hranice hned na začátku!“ Po kolikáté jste si už tuto větu řekli? Kolikrát jste věděli, že jste ze sebe dávali zbytečně moc a stalo se to standardem. A opět jste se ocitli v situaci, kdy víte, že je to průser a je potřeba zatáhnout za ruční brzdu? Jo, jo, myslím tu brzdu, kdy začnete říkat hezky, ale...
tj. pracovní vztah založený na partnerství. Tak bych intuitivně pojmenovala svoji kontinuální letitou práci. Princip, na kterém stojí můj osobní brand. Přemýšlela jsem, jak bych ho charakterizovala: ▶ Do každého i sebe kratšího vztahu (tím myslím i jen pohovor nebo poptávku po vyhledání zaměstnance) jdu s otevřeností, důvěrou a naslouchám potřebám klienta. Kladu často businessové „otázky na tělo“, abych pochopila, jaká je „core“ potřeba....
za 15+ let jsem je vysledovala a každý další pohovor/konzultace mě v tom utvrzuje. Cítím respekt, že si takové lidi dokážu do svého okolí přitáhnout a můžu být jejich průvodcem při hledání nového profesního cíle anebo být ta, kdo firmám najde takové nové kolegy/kolegyně. Jaké 2 nejčastější klíče to jsou? Buď 1) v dětství nebo mládí dělali závodně nebo jen...
a chcete se jim pomstít? Nemusíte! Oni to zvládnou sami. Být perfekcionistou je totiž mnohdy trest sám o sobě. Samozřejmě můžete namítat, že je to pozitivní a nikoliv negativní vlastnost. Podobně se tváří i workoholismus. Jenže u obou platí, že od určité míry už není dobrým sluhou ale zlým pánem. Pozor, perfekcionista (ani workoholik) se k těmto „diagnózám“ moc veřejně...
byla jedna z mnoha otázek, na které jsem odpovídala (celý rozhovor najdete u mě na blogu – odkaz v komentáři) „Hledám takové znalosti, jaké jsou potřeba pro konkrétní práci a takové, aby byli kompatibilní s týmem i kulturou společnosti. Pracovní vztah je určitá paralela k osobnímu vztahu – obě dvě strany jsou spolu do té doby, dokud si mají co nabídnout. Jakmile to jedné nebo druhé...
Všichni nabízíme ve své podstatě totéž a to, čím se lišíme, je (kromě ceny) zejména naše přidaná hodnota, forma, NÁŠ PŘÍSTUP K PRÁCI A K LIDEM. Moc se mi líbil příspěvek o LIDSKOSTI, který perfektně popisuje to, co já bych sáhlo dlouze popisovala (však mě znáte), a který nemůžu nesdílet: Profesor na prestižní univerzitě, který chtěl dát studentům cennou lekci, napsal na tabuli...
Vyhrkla jsem, když mi kamarádka vyprávěla o našem známém, kterého jsem už nějaký ten rok neviděla. Jeden z mnoha lidí, které jsem za svůj profesní život poznala a současně jeden z mála, za kterého bych dala ruku do ohně. Nejen tím, co umí ve své profesi, ale jak se ve své manažerské roli chová ke svým lidem. Je to člověk, který si...
omlouvat ty, kteří se k nim chovají zle a nechat si takové chování líbit. Probrečet noci a myslet si, že si to zaslouží. Přece to jsou často rodiče, živitelé rodiny, nadřízení…. určité autority, které to dělají pro naše dobro. Myslím, že všichni známe hlášku: „Oni jsou ve své podstatě dobří, jenom si zavřeli srdce kvůli špatné situaci.“ Znám...
a možná i bez odstupného. Poděkujte jim za to, jak rekordní mimořádný obrat/zisk se vám letos podařil a místo vyplacení mimořádného bonusu jim velkolepě napište, že vývoj ekonomické situace nevypadá růžově. Bude tak potřeba, aby následující rok mákli ještě víc (a rizika ekonomiky tím vykryli). Musí chápat, že akcionáři by si nemohli pořídit 50. jachtu a to by je jisto...
ale je to tak opravdu? Volala jsem si se svou milou ex-kolegyní a v tom došel e-mail (odpověď na moje vánoční přání) od jednoho z našich skvělých ex-kolegů: „Pořád na tebe vzpomínám a všem říkám, jak skvěle fungovaly nábory. Oba víme, co tu nefunguje. To JAK MOC to nefunguje, jsme poznali hned, jak jsi odešla.. a je to důkaz, jak jsi ty...
