Aby váš životopis neskončil v koši – zn. snadno a rychle

Nedávno jsem dostala e-mail od Lucie Klimentové, personalistky soukromé školy, která v něm napsala tolik postřehů z oblasti hledání práce/zaměstnanců, že by byla škoda, kdybych je s Vámi nesdílela. Proč? Je to další výlet do hlavy personalisty – když pochopíte, jak přemýšlí, mnohem lépe budete vědět, co (ne)dělat při hledání práce. Poprosila jsem Lucii Klimentovou, jestli její pohled můžu zveřejnit a ta souhlasila. Tady jsou její postřehy a doporučení.


ČÍM LIDÉ PÁCHAJÍ „VRAŽDU“ SVÉHO ŽIVOTOPISU

  • Hrubky, překlepy a k tomu titul? Chápu, že ne každý musí plynně ovládat pravopis, ale přece máme možnost si ho nechat někým zkontrolovat. Pokud se mi někdo hlásí na technický obor, hrubku v životopise neřeším (nehledám spisovatele, ale technicky zdatného člověka). Pokud ale máte učit nebo prezentovat firmu, tak pardon.
  • Praxe mimo obor, navíc člověk bez odpovídajícího vzdělání. Nepřeháním, když napíšu, že do školy na pozici učitelky se např. hlásí prodavačky, servírky, barmanky a další podobné profese bez vzdělání v oboru učitelství. S těmito zkušenostmi z vás budou možná skvělí vedoucí prodejny, obchodníci anebo pracovníci v luxusní restauraci. Máte-li praxi u dětí, pak se nabízí také práce jako au-pair, případně asistentka učitele ve školce.  Ale ve škole je prostě nezbytnou podmínkou pedagogické minimum a jen chuť učit prostě nestačí.
  • Nepatřičné fotky.  Sexy výstřihy, našpulené pusinky, aj. libůstky mě jednoznačně odradí. Bohužel, ani pánové nezůstávají pozadu. Nedávno se mi do školky, na místo učitele, hlásil mladý muž. Do životopisu si dal fotku s miminkem na klíně a nějak zapomněl ve fotoshopu oříznout to pivo. Nebýt toho půllitru, byl to sympaťák, ale tato kombinace do školy určitě ne. Nebo slečna, co se hlásila do školky, fotografie z domácí párty a za ní v přítmí šklebící se kamarádka a kolem nich poházené flašky.
  • Chybějící informace (reference, fotografie, doložení praxe), přestože tyto byly výslovně žádány v zadaném inzerátu. Vnímám to tak, že člověk mi dává najevo:„Nemám na vás čas. Vlastně jsem ani nečetl, co požadujete, ale posílám stylem třeba to vyjde.“ Napsat kvalitně životopis je pro mě známka určité inteligence před samotným osobním kontaktem. Když mi přijde na nějakou pozici až 150 životopisů nemám prostor ty informace dodatečně zjišťovat a dám přednost těm, kteří jasně odpovídají hledanému profilu.
  • Používání „odborných termitů“  se občas vymkne kontrole.  Jednou větou: „Když je člověk příliš suterénní a používá cizí termity, které nezná, vrátí se mu to jako bumerang.“

lucka-klimentova-7

CO DĚLAT JINAK, ABYSTE USPĚLI?

ŽIVOTOPIS MUSÍ ZAUJMOUT OBSAHEM

Životopis na mě musí volat: „Přečti si mě“. Musí obsahovat vše potřebné, aby vystihl uchazeče především jako člověka a zároveň působil profi. Aby nebyl úplně stejný, jako všechny ostatní v té záplavě životopisů, tj. neobsahoval šablonovité informace typu  „narodil se – nachladil se – umřel“. 

Když mě člověk nepřesvědčí svojí prací, podívám se ještě na jeho zájmy. Je tam něco zajímavého? Stejné koníčky jako všichni – cestování, sport, čtení? Člověk, který se ztratí v davu.  Já chci vidět, že to je člověk, který se nenechá unést životem jen tak. Bojuje s živly – např. rafting, působí jako vedoucí oddílu skautů v Himálajích, nebo se věnuje vysokohorské turistice, cvičí problémová zvířata,.. Jednoduše cokoliv, čím vybočí z té šedivé řady. Když vidím, že takový uchazeč dokáže být svůj, poprat se s živly, horami, zvířaty, dětmi 🙂 tak předpokládám, že nějaký takový pracovní problém zvládne levou zadní. V čem vynikáte? Čím jste zajímaví? Za co jste na sebe hrdí? Buďte taky sví a nestyďte se za to.

VZHLED DOKUMENTU JE NEMÉNĚ DŮLEŽITÝ
Pro mě jako člověka, který týdně dostane desítky životopisů týdně je důležité, aby dokument působil příjemně i pro oči. Může být decentně barevný – např. nadpisy, linka v záhlaví, ale nic výstředního prosím.
Doporučuji: Neposílejte životopis uložený ve Wordu. Různé počítače mají různé operační systémy a na některých zařízeních se pak může životopis zobrazovat jako „rozsypaný čaj“. Pro jistotu kontrolujte, jestli po uložení do pdf. formátu vypadá životopis stále tak, jak ve Wordu (někdy se převodem struktura změní a nevypadá to dobře)
 
ŽIVOTOPIS PŘILOŽTE K E-MAILU JAKO DOKUMENT
Prosím, žádné „prokliky“ na další stránky, kde si můžu životopis stáhnout. Často nefungují, e-mail se tváří jako spam a také tam padá! Personalista je také jen člověk a není čas zkoumat, jaká nastavení musí udělat, aby si mohl informace o vás stáhnout. Pokud mám dalších 50 zájemců, vyberu raději z nich.
Naopak v životopisu hypertextové odkazy (například na vaše reprezentativní webové stránky) uvítám. Dozvím se o vás mnohem víc, než pouze z životopisu. A nakonec – nezapomeňte na předmět e-mailu a uvedení pozice, na kterou se hlásíte – běžně vypisujeme výběrová řízení na více pozic. Pokud to není zřejmé z vašeho životopisu a praxe, je potřeba vědět, kam vás zařadit.  

MŮJ POHLED NA MOTIVAČNÍ DOPIS

Motivační dopis je pro mě první „lidský“ kontakt s uchazečem – jediná možnost ukázat, kdo doopravdy jste. Předem chci říct, že je to dost o pohledu samotného personalisty. Ale pro mě je opravdu důležité z něj cítit, že jej psal člověk, nikoliv „šedá hmota“ bez kreativity a vlastního názoru. Po přečtení motivačního dopisu si dokáži lépe udělat obrázek o tom, zda tento člověk má potenciál zapadnout do současného týmu.

Před svou současnou prací jsem měla několik pohovorů a práci hledala 4 měsíce. Můj problém byl, že jsem vystupovala navenek tak, jak jsem si já myslela, že personalista očekává. Podle toho vypadal i můj motivační dopis. Pak jsem si řekla, že nemám co ztratit a raději ho napsala od srdce, ale pěkně úderně. Chtěla jsem, aby mě potenciální zaměstnavatel viděl i jako člověka. Otevřeně, se svými klady, které výrazně převyšují mé zápory. Ne jen jako další číslo v databázi. Vybočila jsem z řady uniformních zájemců, kteří jsou „časově flexibilní, loajální, pracovití,  týmoví hráči,..“ a vyšlo to!

Tato klišé, která vídám dnes a denně, nikdo nečte. Řada lidí je píše, protože vlastně ani neví co napsat a myslí si, že to bude dobře vypadat. Někdy to zaměstnavatel prokoukne už u pohovoru.

NĚKOLIK POSTŘEHŮ NA ZÁVĚR

OPRAVDU NEMÁTE ŽÁDNÉ NEGATIVNÍ VLASTNOSTI NEBO SLABÉ STRÁNKY?
Člověk bez záporů je dnes pohádková bytost. Pokud mi u pohovoru někdo řekne, že neví o žádných svých záporech, tak buď je dokonalost a čistota sama, nebo jednoduše lže. Když na sebe prozradíte slabé stránky (např. pedant na přesnost, perfekcionista, apod.) působí to velmi otevřeně.  A i tyto slabé stránky můžou zapůsobit pozitivně (puntičkář často dotahuje věci do konce a jsou profese, kde je to žádané). Každopádně všeho s rozumem – náklonnost k alkoholu vám kredity nepřidá!
VYSOKOŠKOLSKÉ DIPLOMY UŽ NEMAJÍ TAKOVOU DŮLEŽITOST
Není to tak dávno, co se mladí lidé honily za tituly a pak bez praxe jen papouškovali, co se naučili. Byly to prázdné fráze často bez použití selského rozumu. Dnes cítím, že se to mění. Zaměstnavatelé přestali koukat tolik na tituly, ale začínají poznávat, že praxe je často důležitější.
Já jsem vždy používala při práci hodně selský rozum, který v dnešní době bohužel mizí a nahrazuje se tituly. Já sama mám sice „jen“ Bc. , ale vím, že dál už studovat nechci. Vysoká škola mi dala pár informací, které použiji, jinak pro mě to bylo pouze ztráta času a zaplácnutí nepotřebnými informacemi z roku raz dva (učení se zpaměti tabulek z roku 1990 a podobná vysokoškolská zvěrstva). Mnohem víc mi dala osmiletá praxe života, která je také dnes vyvažovaná zlatem – naučila mě být sama sebou.
 
Z ŽIVOTOPISU JE CÍTIT, KDO HO PSAL
Sama si dobře pamatuji na dobu, kdy jsme já i přítel práci hledali. Na druhém břehu výběrového řízení mám stále v paměti, že za životopisem je občas prostě jen člověk, který práci zoufale potřebuje a dělá nevědomky chyby. Ale to je cítit i z životopisu. A s nimi se jedná také jinak. Zbylá většina jsou z mého pohledu jen lidé líní myslet anebo se víc snažit.

Byla bych ráda, kdyby  tento článek byl brán jako úhel pohledu personalisty a vedl k zamyšlení nad sebou samými. Pokud si z něj odnesete nějaký postřeh, bude to super 🙂
Další rozhovory se zajímavými osobnostmi personalistiky se už chystají.
Mějte se krásně, Vaše
podpis.2 small

Martina Koláčková

Profesi personalisty se věnuji více než 11 let. Pomáhám firmám přitahovat a udržet takové zaměstnance, které potřebují. Současně jsem průvodcem jednotlivcům při hledání toho jejich pravého zaměstnání.

 

Konkrétně nabízím: HR analýzy, HR Branding, Recruiting, HR poradenství.

 

Napsala jsem 3 praktické e-booky
Krok za krokem k nové práci, Motivační dopis snadno a rychle a 10+8 mýtů o hledání práce.

 

Více o mně si můžete přečíst zde >>

Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *