Aby váš životopis neskončil v koši – zn. snadno a rychle
Nedávno jsem dostala e-mail od Lucie Klimentové, personalistky soukromé školy, která v něm napsala tolik postřehů z oblasti hledání práce/zaměstnanců, že by byla škoda, kdybych je s Vámi nesdílela. Proč? Je to další výlet do hlavy personalisty – když pochopíte, jak přemýšlí, mnohem lépe budete vědět, co (ne)dělat při hledání práce. Poprosila jsem Lucii Klimentovou, jestli její pohled můžu zveřejnit a ta souhlasila. Tady jsou její postřehy a doporučení.
ČÍM LIDÉ PÁCHAJÍ „VRAŽDU“ SVÉHO ŽIVOTOPISU
- Hrubky, překlepy a k tomu titul? Chápu, že ne každý musí plynně ovládat pravopis, ale přece máme možnost si ho nechat někým zkontrolovat. Pokud se mi někdo hlásí na technický obor, hrubku v životopise neřeším (nehledám spisovatele, ale technicky zdatného člověka). Pokud ale máte učit nebo prezentovat firmu, tak pardon.
- Praxe mimo obor, navíc člověk bez odpovídajícího vzdělání. Nepřeháním, když napíšu, že do školy na pozici učitelky se např. hlásí prodavačky, servírky, barmanky a další podobné profese bez vzdělání v oboru učitelství. S těmito zkušenostmi z vás budou možná skvělí vedoucí prodejny, obchodníci anebo pracovníci v luxusní restauraci. Máte-li praxi u dětí, pak se nabízí také práce jako au-pair, případně asistentka učitele ve školce. Ale ve škole je prostě nezbytnou podmínkou pedagogické minimum a jen chuť učit prostě nestačí.
- Nepatřičné fotky. Sexy výstřihy, našpulené pusinky, aj. libůstky mě jednoznačně odradí. Bohužel, ani pánové nezůstávají pozadu. Nedávno se mi do školky, na místo učitele, hlásil mladý muž. Do životopisu si dal fotku s miminkem na klíně a nějak zapomněl ve fotoshopu oříznout to pivo. Nebýt toho půllitru, byl to sympaťák, ale tato kombinace do školy určitě ne. Nebo slečna, co se hlásila do školky, fotografie z domácí párty a za ní v přítmí šklebící se kamarádka a kolem nich poházené flašky.
- Chybějící informace (reference, fotografie, doložení praxe), přestože tyto byly výslovně žádány v zadaném inzerátu. Vnímám to tak, že člověk mi dává najevo:„Nemám na vás čas. Vlastně jsem ani nečetl, co požadujete, ale posílám stylem třeba to vyjde.“ Napsat kvalitně životopis je pro mě známka určité inteligence před samotným osobním kontaktem. Když mi přijde na nějakou pozici až 150 životopisů nemám prostor ty informace dodatečně zjišťovat a dám přednost těm, kteří jasně odpovídají hledanému profilu.
- Používání „odborných termitů“ se občas vymkne kontrole. Jednou větou: „Když je člověk příliš suterénní a používá cizí termity, které nezná, vrátí se mu to jako bumerang.“
CO DĚLAT JINAK, ABYSTE USPĚLI?
ŽIVOTOPIS MUSÍ ZAUJMOUT OBSAHEM
Životopis na mě musí volat: „Přečti si mě“. Musí obsahovat vše potřebné, aby vystihl uchazeče především jako člověka a zároveň působil profi. Aby nebyl úplně stejný, jako všechny ostatní v té záplavě životopisů, tj. neobsahoval šablonovité informace typu „narodil se – nachladil se – umřel“.
Když mě člověk nepřesvědčí svojí prací, podívám se ještě na jeho zájmy. Je tam něco zajímavého? Stejné koníčky jako všichni – cestování, sport, čtení? Člověk, který se ztratí v davu. Já chci vidět, že to je člověk, který se nenechá unést životem jen tak. Bojuje s živly – např. rafting, působí jako vedoucí oddílu skautů v Himálajích, nebo se věnuje vysokohorské turistice, cvičí problémová zvířata,.. Jednoduše cokoliv, čím vybočí z té šedivé řady. Když vidím, že takový uchazeč dokáže být svůj, poprat se s živly, horami, zvířaty, dětmi 🙂 tak předpokládám, že nějaký takový pracovní problém zvládne levou zadní. V čem vynikáte? Čím jste zajímaví? Za co jste na sebe hrdí? Buďte taky sví a nestyďte se za to.
MŮJ POHLED NA MOTIVAČNÍ DOPIS
Motivační dopis je pro mě první „lidský“ kontakt s uchazečem – jediná možnost ukázat, kdo doopravdy jste. Předem chci říct, že je to dost o pohledu samotného personalisty. Ale pro mě je opravdu důležité z něj cítit, že jej psal člověk, nikoliv „šedá hmota“ bez kreativity a vlastního názoru. Po přečtení motivačního dopisu si dokáži lépe udělat obrázek o tom, zda tento člověk má potenciál zapadnout do současného týmu.
Před svou současnou prací jsem měla několik pohovorů a práci hledala 4 měsíce. Můj problém byl, že jsem vystupovala navenek tak, jak jsem si já myslela, že personalista očekává. Podle toho vypadal i můj motivační dopis. Pak jsem si řekla, že nemám co ztratit a raději ho napsala od srdce, ale pěkně úderně. Chtěla jsem, aby mě potenciální zaměstnavatel viděl i jako člověka. Otevřeně, se svými klady, které výrazně převyšují mé zápory. Ne jen jako další číslo v databázi. Vybočila jsem z řady uniformních zájemců, kteří jsou „časově flexibilní, loajální, pracovití, týmoví hráči,..“ a vyšlo to!
NĚKOLIK POSTŘEHŮ NA ZÁVĚR
Jedna velmi zásadní věc, kterou vám o životopise zatím nikdo neřekl
a která je nezbytná pro to, aby se tento dokument stál tím…
Jak změnou myšlení zvýšit úspěšnost při hledání zaměstnanců
aneb proč je životopis dobrý sluha, ale zlý pán. Životopis je u…
